Výroba ocelových konstrukcíje proces převodu návrhových výkresů na fyzické konstrukční součásti. Jeho jádrem je zpracování ocelových materiálů na kvalifikované ocelové konstrukční prvky v souladu s konstrukčními požadavky prostřednictvím továrních výrobních postupů při zachování průřezových vlastností oceli v zásadě beze změny.
Technologie výroby ocelových konstrukcí je obecně podobná jako u strojírenské výroby. Vzhledem k tomu, že výrobky z ocelových konstrukcí se nakonec montují na staveništích, kladou její procesy větší důraz na přesné řízení a prevenci deformací.
|
Proces |
Popis |
|
Příprava materiálu |
Příprava materiálu je začátkem výroby ocelové konstrukce a její kvalita přímo ovlivňuje všechny následné pracovní postupy. Mezi hlavní úkoly v této fázi patří přejímka materiálu, rovnání a čištění povrchu. Poté, co ocelové materiály dorazí do továrny, musí být jejich materiálové certifikáty porovnány se skutečnými výrobky. U ocelí používaných v hlavních konstrukčních prvcích se musí provést opakovaná kontrola chemického složení a mechanických vlastností. Deformované oceli vzniklé během přepravy je nutné rovnat pomocí válečkových rovnaček nebo hydraulických zvedáků. Zkušenosti ukazují, že přibližně 80 % rozměrových chyb při stříhání vzniká z nenarovnaných surovin. |
|
Lofting |
Lofting je prvním kritickým krokem pro přesné řízení při výrobě ocelových konstrukcí. Na vyhrazených platformách nebo dispozičních tabulkách technici kreslí spoje a obrysy součástí v plném měřítku v poměru 1:1 v souladu s návrhovými výkresy, aby definovali tvary dílů. Kromě ověření rozměrů výkresu musí být v souladu s příslušnými procesy vyhrazen přídavek na smrštění při svařování. Obecně se pro každý tupý svar ponechává rezerva 1 až 1,5 milimetru. |
|
Označení |
Označování, známé také jako rytí, se týká postupu používání šablon k označení pozic otvorů a linií obrábění pro obrysy součástí na ocelových deskách a profilech. Dodržuje se zásada „nejdříve velké díly, později malé díly“, aby se maximalizovala míra využití materiálu. Díky optimalizovanému uspořádání může celková míra využití materiálu dosáhnout více než 85 % a po optimalizaci vnoření může dokonce přesáhnout 92 %. |
|
Řezání |
Řezání je proces dělení surovin na jednotlivé části podél vyznačených linií. Mezi hlavní metody řezání patří řezání plynem, plazmové řezání a řezání laserem. Široká aplikace technologie řezání s číslicovým řízením zlepšila přesnost a efektivitu výroby ocelových konstrukcí. Některé řezné plochy jsou způsobilé pro přímé svařování bez sekundárního opracování hran. |
|
Tváření |
Nelineární součásti, jako jsou zakřivené nosníky a ohýbané trubky, musí být tvarovány ohýbáním za studena nebo ohýbáním za tepla. Ohýbání za studena se provádí při pokojové teplotě a je použitelné pro běžné zakřivené součásti. Pro ohýbání za tepla se oceli před ohýbáním zahřívají na 900-1100°C, což se používá pro tlusté plechy nebo součásti s malými poloměry ohybu. |
|
Shromáždění |
Montáž znamená spojení zpracovaných dílů podle požadavků výkresů a jejich dočasné upevnění lepením. Standardní montážní postup je následující: Zbrousit spoje přírubových desek → Odstranit otřepy na pásových deskách → Dosáhněte přesného umístění pomocí montážního stroje → Kompletní montáž jednostranné T-profilové oceli → Překlopte montáž a dokončete celkové tvarování. |
|
Svařování |
Svařování je základním postupem při výrobě ocelových konstrukcí s vysokými technickými požadavky a přísnou kontrolou kvality. Mezi běžně používané metody svařování patří automatické svařování pod tavidlem, svařování v ochranné atmosféře CO₂ a obloukové svařování kovů v ochranné atmosféře. |
|
Rovnání |
Tepelné napětí vznikající při svařování způsobí deformaci součásti, kterou je třeba eliminovat rovnáním, aby se obnovil původní geometrický tvar. Mezi běžné metody rovnání patří mechanické rovnání, rovnání plamenem a kombinované rovnání. Zahřívání na stejné pozici se nesmí provádět více než třikrát a přehřívání je přísně zakázáno. |
|
Inspekce |
Kontrola v celém výrobním procesu slouží jako klíčová záruka kvality produktu. Fázovaná kontrola zahrnuje především kontrolu surovin, kontrolu během procesu a kontrolu po svařování. Uvnitř svarů nejsou povoleny fatální vady, jako jsou praskliny a neúplné svary. |
|
Povlak |
Nátěr zajišťuje antikorozní a protipožární ochranu ocelových konstrukcí. Standardní nátěrový systém se skládá ze tří vrstev: epoxidový základní nátěr bohatý na zinek, epoxidová železná slída mezinátěr a polyuretanový nebo fluorokarbonový vrchní nátěr. Ohnivzdorný nátěr se nanáší v několika tenkých vrstvách. Okolní teplota pro operaci nátěru nesmí být nižší než 5 °C, relativní vlhkost nesmí překročit 85 % a povrchová teplota oceli musí být alespoň o 3 °C vyšší než rosný bod. |
|
Dodávka z továrny |
Dodávka je posledním krokem výroby ocelové konstrukce. Komponentům, které projdou výstupní kontrolou, budou přidělena jedinečná sériová čísla a značky. Komponenty se sdružují do skupin podle pořadí instalace. Mezi komponenty musí být umístěny dřevěné špalíky nebo pryžová těsnění, aby se zabránilo poškrábání povlaku. |
Moderní ocelová konstrukcevýroba je stále inteligentnější a mechanizovaná, aby se zlepšila přesnost a efektivita výroby. Technika numerického řízení, automatické svařování, aplikace BIM a virtuální simulace pro předmontáž představují budoucí vývojové trendy v oboru.
Výroba ocelových konstrukcí je kompletní systém s úzce propojenými procesy, vysokými požadavky na přesnost a přísnou kontrolou kvality. Každý postup od návrhu až po povrchovou úpravu přímo ovlivňuje kvalitu hotových výrobků. S rozsáhlou aplikací inteligentních technologií budou přijaty přísnější normy pro ocelové konstrukce, což povede k dalšímu zlepšení kvality výrobků.


